Ano, je to téměř neuvěřitelné, ale 24. února uplynul už rok od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Skutečnost, která nás všechny zaskočila, a kterou jsme si nikdo neuměli představit, se stala součástí našich životů. Bohužel, i na špatné zprávy si lidé zvyknou. Každý den umírají stovky vojáků na obou stranách konfliktu. Ovšem nejenom vojáků. Je mi nesmírně líto všech zmařených lidských životů!
Jsem velmi ráda a děkuji Vám všem, kteří jste se zapojili do pomoci uprchlíkům. Nabídli jsme jim ubytování, finanční podporu či dobrovolnickou práci. Jsem pyšná na naše město, které dokázalo opakovaně a cíleně obstarat pomoc pro naše spřátelené město Chust v Zakarpatí.
Zde je jeden skutečný příběh maminky a jejího postiženého dítěte, kteří našli nový domov právě v našem městě.
Tato maminka původně nechtěla odcházet z Ukrajiny, kde je doma, a kde cítila podporu široké rodiny v péči o svého postiženého malého synka. Jenomže jednoho rána stála u okna a s obavami sledovala dění venku. A vtom se to stalo. Po ulici spěchala jiná maminka s kočárkem, když z boční ulice vyjel ruský tank. Nečekaně nabral rychlost a nebohá žena jen tak tak stačila uskočit stranou. Kočárek s děťátkem však tank přejel. Proč? Ta hrůza, to zoufalství!
V tom okamžiku bylo rozhodnuto a ještě toho dne se žena s chlapečkem vydala na strastiplnou cestu. Pryč z Ukrajiny, pryč od míst, kde tanky zabíjí maličké děti. A náš Žďár se stal jejich novým a milým domovem.