Publikováno

Kde začít se změnami v českém zdravotnictví?

Zastávám názor, že problém českého zdravotnictví není o nejmodernějších přístrojích a superspecializovaném vybavení, ale o dostatku personálu, který je kvalifikovaný, dělá svou práci rád a je v práci spokojený. Proto je třeba upravit vzdělávací systém ať už lékařských, nebo nelékařských povolání.

Zejména postgraduální vzdělávací systém lékařů je u nás hodně složitý, velmi často se mění a ve srovnání s ostatními evropskými státy je i příliš dlouhý. Je to něco, co v poslední době čím dál více mladých lékařů uvádí jako jeden z důvodů, proč odcházejí na Západ. Dříve tím důvodem byly primárně platy, které jsou na Západě pořád vyšší než u nás, ale poslední dobou zmiňují nepřehledný a měnící se systém postgraduálního vzdělávání.

Jsem názoru, že naše zdravotnictví se primárně potřebuje zaměřit na personální stránku, systém vzdělávání a dostupnost následných zkoušek. Důležité je samozřejmě dobré ocenění práce.

Je velice zavádějící, že zejména v médiích se často mluví o výši platů lékařů, ale nebere se v potaz, že jejich výše je často uváděna včetně služeb, tedy nočních služeb, bez nichž by výplatní páska obsahující pouze základní plat vypadala zcela odlišně.

Jeden kolega, přednosta v nefakultní nemocnici, má 15. platovou třídu, tedy vrcholný plat, a jeho základní hrubá mzda činí 69 tisíc korun. Když se podíváte na nástupní hrubou mzdu absolventů lékařské fakulty, tak se pohybuje někde kolem 28 tisíc hrubého. Mladí lékaři nemohou jít hned do služeb, protože nemají zkušenosti, takže nastupují pouze s tímto platem. Až začnou sloužit, tak se jim plat o něco zvýší, ale je to zvýšení v rámci toho, že pracují v sobotu, neděli, v noci…

Toto není moc veselý pohled, ani lákavý výhled pro mladou generaci. Zřejmě i proto přibývá absolventů lékařských fakult, kteří nechtějí zůstat v medicíně a odcházejí například do farmaceutických firem, nebo blízkých oborů. V nemocnici pracovat nechtějí, protože je to neláká.

Dnešní mladí lidé chtějí cestovat, bavit se a žít. Mají možnosti, které jejich rodičům v dobách komunismu byly odepřeny. Jejich pohled na život i na svět je mi sympatický a fandím mu!

Publikováno

Práce poslance je časově náročná

Ač si mnoho lidí nejspíš myslí opak, poslanecká práce je také o čase a hodinách, které člověk musí ve sněmovně strávit. Ať už v rámci mimořádných schůzi, obstrukcí či jiných povinností. Novináři s oblibou sledují účast na jednáních, protože to je snadno dostupný ukazatel, který dává jednoznačné číslo. Jsem ráda, že mám více než 90% účast, ale zároveň si sama uvědomuji, že to číslo je zavádějící. Jsou schůze, které trvají 15 hodin a jsou během nich jen dvě hlasování, a také jsou schůze, které trvají pět hodin a obsahují 60 hlasování. Celá řada jednání se také odehrává mimo oficiální schůze.

Poslaneckou práci v tomhle čase vnímám jako svoji hlavní práci. I když jsem pořád radní města a nadále zůstávám v kontaktu s lékařskou praxí, práce poslance je pro mě prioritou. Pokud volím mezi přítomností na různých místech, Praha vždycky dostává zelenou. I když po tom často toužím, být současně na dvou místech se mi (zatím) nepodařilo.

Trochu nerozumím postojům některých kolegyň poslankyň, které jsou překvapené, že po zvolení se po nich požaduje, aby byly v Praze fyzicky přítomny. Rozumím, že volají po slaďování profesního a soukromého života, ale pokud jdu do určitého prostředí, kde fungují nějaká pravidla, tak se nemohu zlobit, že se kvůli mně nezmění.

Časová náročnost poslanecké práce je zkrátka velká. Většinu týdnů od úterý do pátku jsem fyzicky přítomna v Praze. Cesta ze Žďáru nad Sázavou do hlavního města mi trvá dvě hodiny a u některých kolegů je to i dvojnásobek. Denní dojíždění tudíž není možné. Harmonogram poslanecké sněmovny je aktuálně šestitýdenní, to znamená pět týdnů na jednáních v Praze a šestý týden je takzvaně poslanecký týden. Během něj je poslanec přítomen v regionu, kde byl zvolen. V tomto období se věnuji schůzkám nebo účastem na akcích, které se odehrávají na Vysočině. Nejedná se tedy o týden volna.

Jako radní města zůstávám v kontaktu s běžným životem u nás doma na Vysočině. Komunální politika je pro mě mnohem osobnější a pružnější nežli ta celostátní. Místem, se potkávají, je kraj. I proto jsem se rozhodla kandidovat do krajských voleb 2024.

Publikováno

Jak strana ovlivňuje mé hlasování?

Hlasování v Poslanecké sněmovně často bývají koaličně předdomluvená. Je to realita, kterou nemá smysl skrývat. Kromě politicky vázaných jsou však i volná hlasování. Týká se to například hodnotových témat. Za to jsem moc ráda. Na druhou stranu mě překvapují někteří koaliční partneři, kteří své poslance i v těchto hlasováních zavazují k tomu, jak budou hlasovat.

Ne vždy se plně ztotožňuji s pohledem strany a nemám problém podpořit pozměňující návrhy, které mi dávají smysl a jdou z řad opozice. Týká se to například hlasování z oblasti zdravotnictví nebo venkova potažmo zemědělství. Ovšem každé takovéto hlasování pečlivě zvažuji.

Když na konci roku 2023 novináři vyhodnocovali „rebely“ stran, tak jsem v KDU-ČSL „vyhrála“. Byla jsem ta, kdo nejčastěji hlasovala ne úplně stranicky. Přesto to byl pouhý zlomek všech hlasování.

Podpořila jsem opozici například v hlasování o snížení sazby DPH na kojeneckou vodu. Zkrátka jsem nedokázala hlasovat proti. Na celostátní úrovni to byly marginální finanční částky, ale za sebe jsem to viděla jako symbol. Je to vyjádření podpory nejmenším dětem, budoucnosti národa. A také jsem pediatr.

Dost často se mě lidé ptají, jakým způsobem zpracovávám to, když je politicky závazné hlasování, s nímž zásadně nesouhlasím. Proti svému svědomí zkrátka nejdu. Sice neodcházím ze sálu, ale párkrát už jsem vytáhla kartu a hlasování se tak neúčastnila.

Publikováno

Změna jednacího řádu

Jednací řád sněmovny by se měl změnit. Škoda času, který je věnován obstrukcím. Demokracie samozřejmě má nechat zaznít i jiný názor, dát prostor opozici, ale chybí mi rozumné časové mantinely, které by platily pro všechny, tedy i pro poslance koalice i opozice.

Existuje pracovní skupina, která se věnuje změně jednacího řádu, ale bohužel výsledky jejich práce se nepromítají do provozu poslanecké sněmovny. Vždycky jsou tendence zvýhodňovat koalici proti opozici. Ti, kdo jsou zrovna v koalici, se obávají, že v následném období by pravidla dopadla na ně. Touha po objektivně dobrém jednacím řádu zůstane opět nenaplněna.

Nelíbí se mi nepředvídatelnost jednání i ve vztahu k zaměstnancům poslanecké sněmovny. Zatímco my jsme zvolení zákonodárci, zaměstnanci tam tráví jednání do pozdních hodin s námi. Vůči nim je to také špatně.

Sáhodlouhá jednání se navíc prodražují. Jak uvedla předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová, jeden jednací den dolní komory parlamentu vyjde zhruba na 3,9 milionu korun. A to je vysoká částka. Domnívám se, že by se nad ní měli zamyslet především ti, kterým nezáleží na tom, co říkají, ale jak dlouho to říkají. Myslím, že potlesk voličů jim nepatří.

Publikováno

Na co se zaměřuji ve sněmovně?

Jako lékařka se přirozeně zajímám o situaci ve zdravotnictví a tomu se přizpůsobuje i má agenda v poslanecké sněmovně. Zároveň zde zastupuji KDU-ČSL, která je především založena na hodnotách. V tuto chvíli je nejstarší politickou stranou ve sněmovně a jsem přesvědčena o tom, že křesťanské hodnoty, které má v názvu, musí hájit i v dolní komoře parlamentu.

Považuji za výhodu, že v rámci zdravotnictví jsem člověk z praxe a vidím tak dopady ministerských rozhodnutí. Jako politička působící zároveň na komunální úrovni znám také provoz samosprávy. Týká se to například problematiky lékáren a novelizace zákona o léčivech, v jehož rámci dochází ke sporům malých lékáren a velkých lékárenských řetězců. Distribuční kanál nefunguje tak, jak by měl, a malé lékárny jsou znevýhodňovány při dodávkách léků.

Situace je složitá, vstupuje do ní ministerstvo zdravotnictví i česká lékárenská komora… Důležitý je dopad do malých měst či vesnic… Snažím se vnímat dopad na běžné obyvatele. Na uzavřeném jednání K10 jsem trvala na vyhodnocení změn po půlroce fungování. Státní ústav pro kontrolu léčiv jako dozorčí orgán může při poručení pravidel udělovat citelné pokuty distributorům. Vyhodnocení bude tématem podzimu tohoto roku.

Problematiku lékáren jsem řešila už jako místostarostka okresního města Žďár nad Sázavou, kde nám jako samosprávě hodně záleželo na tom, aby zůstaly zachovány i malé lékárny s individuálním přístupem k pacientům.

Publikováno

Rok války na Ukrajině

Ano, je to téměř neuvěřitelné, ale 24. února uplynul už rok od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Skutečnost, která nás všechny zaskočila, a kterou jsme si nikdo neuměli představit, se stala součástí našich životů. Bohužel, i na špatné zprávy si lidé zvyknou. Každý den umírají stovky vojáků na obou stranách konfliktu. Ovšem nejenom vojáků. Je mi nesmírně líto všech zmařených lidských životů!

Jsem velmi ráda a děkuji Vám všem, kteří jste se zapojili do pomoci uprchlíkům. Nabídli jsme jim ubytování, finanční podporu či dobrovolnickou práci. Jsem pyšná na naše město, které dokázalo opakovaně a cíleně obstarat pomoc pro naše spřátelené město Chust v Zakarpatí.

Zde je jeden skutečný příběh maminky a jejího postiženého dítěte, kteří našli nový domov právě v našem městě.

Tato maminka původně nechtěla odcházet z Ukrajiny, kde je doma, a kde cítila podporu široké rodiny v péči o svého postiženého malého synka. Jenomže jednoho rána stála u okna a s obavami sledovala dění venku. A vtom se to stalo. Po ulici spěchala jiná maminka s kočárkem, když z boční ulice vyjel ruský tank. Nečekaně nabral rychlost a nebohá žena jen tak tak stačila uskočit stranou. Kočárek s děťátkem však tank přejel. Proč? Ta hrůza, to zoufalství!

V tom okamžiku bylo rozhodnuto a ještě toho dne se žena s chlapečkem vydala na strastiplnou cestu. Pryč z Ukrajiny, pryč od míst, kde tanky zabíjí maličké děti. A náš Žďár se stal jejich novým a milým domovem.

Publikováno

České zdravotnictví je často před Západem, ale stále jsou zde stopy socialismu

Nedokážu říct, že bych měla vybraný stát, o kterém bych řekla, že je pro mě vzorem, jak ideálně financovat zdravotnictví. Náš systém zdravotní péče je velmi solidární. A největším plátcem zdravotního pojištění je v něm stále stát, který zdravotním pojišťovnám odvádí platby na takzvané státní pojištěnce (děti, seniory, maminky na rodičovské dovolené). Ale je pravda, že u nás pořád nacházíme stopy socialismu. Lidé často mají pocit, že oni na tu nejvyšší zdravotní péči mají nárok, a že je povinnost státu jim ji zajistit.

Jenže jsou v tom velké peníze. Žádné zdravotnictví světa není schopné dát všem svým občanům nejvyšší současnou moderní léčbu. Vidím to na svých dětských pacientech, kteří pobývají například ve Velké Británii. Pozoruji, jak si jejich rodiče najednou váží toho, co je u nás dostupné. Péče, kterou tady považujeme často za automatickou a samozřejmou, tam funguje jinak. A týká se to třeba i pouhé možnosti dostat na vyšetření k lékaři.

Rodiče občas raději přiletí zpátky do České republiky, aby mohli druhý den přijít do ordinace, přestože jim to vymlouvám. Oni mi však odpovídají, že je to vyjde finančně úplně stejně, pouze u nás mají to ošetření druhý den a ve Velké Británii by čekali třeba týden nebo 14 dní.

Věřím, že naše zdravotnictví je na tom velmi dobře, a to i v porovnání se Západem. Obecně si však myslím, že by bylo žádoucí, aby se zvýšila spoluúčast pacientů už jen kvůli jejich motivaci. Tím, že je péče téměř zadarmo, si jí lidé neváží a někdy k ní přistupují velmi nezodpovědně. Bylo by to výchovné a ve svém důsledku prospěšné pro všechny.

27. 8. 2022 v brzkých ranních hodinách Poslanecká sněmovna přehlasovala veto prezidenta Miloše Zemana a přijala novelu zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Zraky novinářů i veřejnosti se upínaly především k letošnímu snížení výše plateb za státní pojištěnce. Na pokrytí 14 miliard výpadku mají zdravotní pojišťovny na rezervních účtech 60 miliard korun. Důležitá je však zákonem stanovená valorizace těchto plateb. Vstupuje v platnost 1. 1. 2023 a je to něco, po čem zdravotníci volali již více než 20 let. Mechanismus je shodný jako u valorizace důchodů.

Publikováno

Pomohl by dvojí standard českému zdravotnictví?

V souvislosti se zdravotnictvím se často řeší, zda by se mělo přejít na dvojí standard, popřípadě vícestupňový. Myslím si, že ano. Rozhodně bych se tomu nebránila. Pokud jsou lidé ochotní a schopní si zaplatit nadstandard, tak proč jim ho neumožnit?

Kritici s oblibou říkají, že chudí lidé v tu chvíli nedosáhnou na standard, ale to si nemyslím. Samozřejmě by záleželo na nastavení a jednoznačném uchopení i po legislativní stránce, aby si to každá nemocnice nemohla dělat podle sebe.

Za sebe bych viděla řešení, aby všichni bez rozdílu měli nárok na průměr. Speciálně u nás v České republice je průměr pořád hodně dobrá péče.

A k tomu by každý měl mít možnost si připlatit například kvalitnější endoprotézy. U nás je typ endoprotézy momentálně daný podle věku, ale proč by si třeba starší bohatý člověk nemohl zaplatit endoprotézu, která se dává lidem o 20 let mladším?

Myslím, že by to do zdravotnictví mohlo přinést zajímavé částky. Dnes se tyto kroky stejně různě obchází, například se nemocnicím dávají „sponzorské dary“. Také proto by bylo lepší, kdyby se systém připlácení za lepší služby zlegalizoval a přešel tak na transparentní režim. A aby tuto možnost dostal každý, kdo o ni bude mít zájem.

Publikováno

Musíme zajistit dostatek lékařů pro děti a dorost, než bude pozdě

Možná vůbec nejakutnějším problémem českého zdravotnictví je nedostatek praktických lékařů pro děti a dorost a také nedostatek stomatologů. V případě pediatrů je bohužel hrubě narušena věková struktura. Jejich absolutní počet sice nevypadá katastrofálně, ale když se podíváte, kolik z nich je ve věku 65+, pak je zřejmé, že v horizontu 5-10 let skončí řádově stovky lékařů a nemá kdo je nahradit.

Mezi pediatry totiž vypadla střední generace, která pracuje spíš jinde. Zavedlo se, že se obor rozdělil na nemocniční a terénní pediatrii. Terénní pediatr se jako samostatná odbornost zrušil a tím, že tam byla nejistota ohledně specializačního vzdělávání, tak mladí absolventi se do této odbornosti nehlásili. A dnes tím trpí kraje jako například Karlovarský a teď i Vysočina. Třeba v Jihlavě skončily v letošním roce dvě paní doktorky a po nich zůstalo asi 2000 dětí bez pediatra. Jejich karty odvezli na krajský úřad a rodiče teď hledají náhradu.

Následkem ruské invaze navíc přišly děti z Ukrajiny a tím se tento problém ještě obnažil. Najednou se zjistilo, že jsou opravdu oblasti, kde je potíž najít pediatra pro české dítě, natož pro ukrajinské. Takže těžko můžeme chtít po kolegyních, které neregistrují ani české děti, aby přijímaly děti z Ukrajiny.

Navíc někdy už jsou to doktorky v důchodovém věku. Teď začaly eRecepty, ony jsou nuceny pracovat v online prostoru, který pro ně není úplně přívětivý, když do něj pronikly v pozdějším věku. A předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost MUDr. Ilona Hülleová uvedla, že tohle už je pro ně poslední kapka. Prý říkají, že jestli musejí registrovat další děti cizinců, tak raději skončí.

Přestože se tak jedná o problém, který možná většina spoluobčanů aktuálně nepociťuje, výhledově může být velkou komplikací i v jejich životě. Proto je potřeba řešit nastalou situaci už nyní.

Publikováno

Malé ohlédnutí

Blíží se datum komunálních voleb a já se musím přiznat, že právě tyto volby mi jsou nejbližší. Zde se rozhoduje o budoucnosti našich měst a obcí. Zde volíme lidi, které známe a můžeme je hodnotit podle výsledků jejich práce i životních postojů.

Předvolební sliby nás tak snadno neošálí. Sama končím již 12. rok práce v komunální politice. Byla jsem zastupitelkou, radní, místostarostkou a nyní i poslankyní PČR. Zde musím říct slovy klasika „Vším jsem byl rád!” Co mi přineslo v minulém období největší radost?

Zcela jistě osobní setkávání s lidmi. Moc ráda vzpomínám na všechna setkání, kdy jsem jako místostarostka chodila přát k 80. nebo i 90. narozeninám. Moudrost stáří, pokora a nadhled nad současnou dobou! Jak inspirující!

A na druhé straně byla milá vyřazování dětí ze školek. Slavnost, při které občas ukápla i slzička. Ale ta radost a těšení se do velké školy! Upřímnost dětských očí a důvěra! Jak zavazující!

Co bylo naopak nejtěžší? Asi chvíle, kdy hrozilo, že kvůli lidské ješitnosti a hlouposti nebudou realizována dobrá díla pro lepší život v našem městě. Hodně nás potrápil pacht rehabilitace. Poliklinika ve vlastnictví města je rodinné stříbro a to se neprodává! Ovšem její provoz nesmí být ztrátový. Metoda BVA – soutěžení na kvalitu – se osvědčila už v minulosti. Ovšem s pachtem rehabilitace jsme se trápili více než jeden rok. Spousta času, energie, peněz a také emocí.

Od 1. 9. provoz převzal konečný vítěz společnost Fyzio ZR. Pacht přinese do městské pokladny přes 1 milion Kč. Bude nově přítomna rhb lékařka a vedoucí provozu se stala zkušená fyzioterapeutka z Luže Košumberku. Doufám a věřím, že se provoz dobře rozeběhne a bude sloužit ke spokojenosti obyvatel města i okolí!

Nevím, jak letošní volby dopadnou a kdo bude 27 nových zastupitelů. Moc bych si přála, aby to byli lidé, kteří jsou ve Žďáře opravdu doma, a kteří hledají nejlepší řešení v této neskutečně složité a těžké době. Ne pro sebe, ale pro občany. Protože politika má být službou – tak jak nám to připomínala nedávno zesnulá britská královna Alžběta II.