Autor: Romana Bělohlávková

Nebudu lhát, na podzim roku 2021 jsem jako lékařka velmi stála o práci ve Zdravotním výboru, což se mi splnilo. K tomu jsem tak trochu „navíc“ získala také členství v Kontrolním výboru. A nikdy jsem nelitovala! Naopak mě často překvapovalo, kolik zdravotnických témat jsme probírali právě v Kontrolním výboru.

Spolu s Petrou Quittovou a Ivanem Bartošem jsme také krátce pracovně navštívili Velkou Británii.

Zúčastnili jsme se jednání s Výborem pro veřejné účty pod vedením jeho předsedy Sira Geoffreyho Clifton-Browna. A dokonce jsme byli na privátním jednání tohoto výboru.

Bylo nám velkou ctí být přítomni ustanovení parlamentní skupiny Přátel CZ – UK v Britském parlamentu. Nezapomenutelným zážitkem bylo setkání s místopředsedou skupiny přátel Lordem Alfredem Dubsem, jenž je jedním z „Wintonových dětí“. V roce 1939 ho jako šestiletého rodiče posadili do vlaku a už nikdy se s nimi neviděl. Tento neskutečně svěží muž byl i naším průvodcem po Parlamentu.

Nejintenzivnější, a také nejdelší, jednání jsme vedli se zástupci Národního kontrolního úřadu v čele s ředitelem mezinárodních vztahů a technické spolupráce Andy Fisherem. Tématem byl nový zákon o zadávání veřejných zakázek, který ve Spojeném království platí nově od letošního od února. Rovněž jsme velmi dopodrobna hovořili o auditech státních institucí. Konkrétně o nyní už pravidelně prováděném auditu britské veřejnoprávní televize BBC. A také o výběru koncesionářských poplatků..

Takový byl název besedy konané v Třebíči, kam jsem společně s kolegyní z Poslanecké sněmovny – Ninou Novákovou – přijala pozvání Marie Dudíkové, okresní předsedkyně KDU-ČSL.

Překvapením bylo, že většina účastníků byli muži.

Otázky byly rozmanité a rozhodně nás ani moderátorka Maruška, ani tazatelé nešetřili.

Ohlédli jsme se za končícím volebním obdobím. A také hledali místo a budoucnost pro dobrou křesťansko-demokratickou stranu.

A víte, která otázka pro mne byla úplně ta nejtěžší? Kdy mi něco v Poslanecké sněmovně udělalo radost a já se tomu zasmála… Na nic jsem nepřišla. A tak jsem přešla do kategorie „černý humor” a to už bylo lepší!

Moc děkuji za pozvání i za příjemně strávený čas a všechny podněty!

Dnes bylo v Poslanecké sněmovně přijato takzvané ”hlídáčkovné”, za které jsme spolu s kolegou poslancem Šimonem Hellerem bojovali několik měsíců.

Je to výsledek řady jednání a hledání kompromisu. Nakonec prošlo jako PN ke ST 800.

A co to přinese?

Od 1. září 2026 budou mít rodiče studující vysokou školu, vyšší odbornou školu nebo doktorandské studium nárok na mimořádný příspěvek ve výši jedné třetiny minimální mzdy.

Bude se jednat o netestovanou dávku a nárok na ni lze uplatnit od druhého ročníku studia. Vždy pouze na jedné škole.

Podmínkou je potvrzení o řádném studiu a je zde vazba na rodičovský příspěvek. Pobírat se bude pouze v akademickém roce, tedy od září do června.

Ač si mnoho lidí nejspíš myslí opak, poslanecká práce je také o čase a hodinách, které člověk musí ve sněmovně strávit. Ať už v rámci mimořádných schůzi, obstrukcí či jiných povinností. Novináři s oblibou sledují účast na jednáních, protože to je snadno dostupný ukazatel, který dává jednoznačné číslo. Jsem ráda, že mám více než 90% účast, ale zároveň si sama uvědomuji, že to číslo je zavádějící. Jsou schůze, které trvají 15 hodin a jsou během nich jen dvě hlasování, a také jsou schůze, které trvají pět hodin a obsahují 60 hlasování. Celá řada jednání se také odehrává mimo oficiální schůze.

Poslaneckou práci v tomhle čase vnímám jako svoji hlavní práci. I když jsem pořád radní města a nadále zůstávám v kontaktu s lékařskou praxí, práce poslance je pro mě prioritou. Pokud volím mezi přítomností na různých místech, Praha vždycky dostává zelenou. I když po tom často toužím, být současně na dvou místech se mi (zatím) nepodařilo.

Trochu nerozumím postojům některých kolegyň poslankyň, které jsou překvapené, že po zvolení se po nich požaduje, aby byly v Praze fyzicky přítomny. Rozumím, že volají po slaďování profesního a soukromého života, ale pokud jdu do určitého prostředí, kde fungují nějaká pravidla, tak se nemohu zlobit, že se kvůli mně nezmění.

Časová náročnost poslanecké práce je zkrátka velká. Většinu týdnů od úterý do pátku jsem fyzicky přítomna v Praze. Cesta ze Žďáru nad Sázavou do hlavního města mi trvá dvě hodiny a u některých kolegů je to i dvojnásobek. Denní dojíždění tudíž není možné. Harmonogram poslanecké sněmovny je aktuálně šestitýdenní, to znamená pět týdnů na jednáních v Praze a šestý týden je takzvaně poslanecký týden. Během něj je poslanec přítomen v regionu, kde byl zvolen. V tomto období se věnuji schůzkám nebo účastem na akcích, které se odehrávají na Vysočině. Nejedná se tedy o týden volna.

Jako radní města zůstávám v kontaktu s běžným životem u nás doma na Vysočině. Komunální politika je pro mě mnohem osobnější a pružnější nežli ta celostátní. Místem, se potkávají, je kraj. I proto jsem se rozhodla kandidovat do krajských voleb 2024.